Kdo padá z nebe
Táhli jsme ze školy
a na ulici shluk lidí
hleděl na kapli,
tonoucí ve květech třešní.
Na špičce s křížkem jakási postava…
„Spadl na kapličku parašutista…
běžte se tam podívat!“
Důvěra a zvědavost
hnaly nás do kopce
lipovou alejí.
Tam, podél omšelých oblých zdí
splývala lana horolezců a pokrývačů
a k zemi se jarním vzduchem
snášely rudé kusy
zestárlého plechu.
Byla to událost a podívaná
pro naše dobrodružstvíchtivá srdce,
ale trochu zklamání přece jen zůstalo.
Od těch dob už jsem dospělým tolik nevěřil
A vždy, když jsem běžel ze školy,
pohledem krátce jsem šlehnul
kopcem vzhůru.
Ne kvůli parašutistovi…
Co kdyby ale jednou anděl?
