Marná cesta slov
Na počátku bylo slovo.
Jen si už nevzpomínám jeho zvuk.
Pak přišla říkadla,
písničky, rýmovačky
a nakonec verše
a dokonce i básně!
Kamínky skládané
v mozaikách citů,
kofeinem smáčené
do nocí, do úsvitů,
cestičkou klikatou
nevíře vzdor
až za obzor,
kde jako horu rozložitou
pod níž se slunce s mraky míjí,
uzřel jsem… poezii.
Slova mi vyschla v oněmění
a já jsem věděl – nic už není,
cesta vpřed, ani cesta zpět.
Zbývá jen číst...
…a závidět
a marně kypřit slůvek lán.
Můj svět se náhle zhroutil.
Skácel.
Jan.