Opilí
19. 8. 2026
Táhli jsme nad ránem,
ze sklípku,
plní pravdy.
A taky lásky.
Té, která vítězí.
A předháněli jsme se,
kdo koho dříve podepře,
než jsme se konečně svalili
mezi jílek a třezalku
do vlídné strouhy u cesty.
Než přešly babky
cestou na ranní,
za spásou jejich duší,
my ty své dávno k nebi vypustili.
Až pozdě po velké nás vzkřísil
teplý letní dech.
Skřivánek šplhal vzduchu po zádech
a duše padly jako rosa
v průzračném dni
zas tiše zpět.
A pravda se z nás vytrácela.
Začli jsme střízlivět.
