Polednice
Za dávných časů
baby polednice,
shrbené, šedavé, temné,
braly se žárem prašných cest,
a malé děti po obědech
líhaly v příšeří nízkých seknic.
Z temného obrazu
dýchal stín starých lednic
- těch v lesním příšeří,
kam ani v letním žáru
koníček nechodíval rád.
A tak těžce se usínalo
a tak málo se chtělo spát…
Až zloděj čas
si vzal
co šlo
I baby polednice
Marně se dneska pohled vlní
nad asfaltovou šedí cest
a hledá,
hledá zhnětlá záda,
shrbená jako naše čest,
jak těžký, dlouhý, šťastný život
všech našich babiček,
zatímco ústa
by tolik chtěla volat:
Stařenko polednice!
Vrať se!
