Prázdnota
16. 4. 2026
Kdysi jsem míval plné dlaně
tvé lásky a s ní tvého těla.
Pak jsi mi z dlaní uletěla
a já teď mlčky, odevzdaně,
hledám v své hluše prázdné dlani
dál tvoji vůni, doteky,
jež toužil jsem mít navěky,
a stydím se až k uzoufání,
že snad bych měl jít do pekla,
že pustil jsem tě ze své dlaně,
že miloval jsem příliš planě,
až jsi mi prsty protekla.
A málo zbylo z života,
když každý den je k nepřečkání,
když kveteš nyní v cizí dlani,
a na mne zbyla samota.
Samota strohá jako svíc,
samota černá po stesku,
zašedlá, prašná, bez lesku
a nepustí mne nikdy víc.
Samota
