Vracení
Noc temně rytmem duněla
a jednou lahví jablečného vína
tři jsme se opili.
V houští za parketem touha se ztrácela
a z houští po chvíli
zpět vracela se vina.
Když ztichly Marshally patřil nám celý svět…
Jenom ta cesta pod nohama
tak vzpírala se naší vůli,
ač stokrát jsme ji zalehli
a stokrát přidupnuli -
vše marno.
V uších a hlavách nám hřímalo
a přesto slyšeli jsme jitro,
jak zvolna prošeptává
maličké nádraží,
uprostřed stínů schoulených,
ve žhavých koncích cigaret,
ve chtivých rtech, jimž překáží
slova a čerstvé sliby berou zpět.
Od dáli rytmus, zblízka hluk
pak všude kolem hřmot a řev,
kvílení kovu...
a hlasy jako z kazeťáku,
když dochází mu dech
Bezmoc a snažení,
vší silou zpomalený spěch.
A jako lazaretní vlak,
stavící sem tam v polích,
aby se zbavil mrtvých těl,
jak dřevomorka pod podlahou,
jak první vrásky našich čel,
blížili jsme se plnou vahou,
nedělním ránem
studu prosti
dospělosti.
